Pro účastníky školení Uherské Hradiště (zveřejněno dne 18. 5. 2016)

Obchodní zástupci a výkon práce při cestě k zákazníkům

V publikaci „Cestovní náhrady v příkladech“ uvádí pan Ing. Karel Janoušek, že jízda vozidlem se považuje za výkon práce v případě, kdy jde o zaměstnance, který řídí vozidlo a má v pracovní smlouvě jako výkon práce sjednáno řízení vozidla. To znamená, že u zaměstnance, který řídí referentské vozidlo, bude jiný postup, pokud má v pracovní smlouvě řízení vozidla sjednáno a jiný postup, pokud řízení vozidla v pracovní smlouvě jako druh práce nemá.

Ovšem aktuálně se situace mění, a to po rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 10, září 2015, sp. zn. C-266/14 (případ „Tyco“). Jednalo se o pracovní dobu takzvaných cestujících zaměstnanců (zde patří i obchodní zástupci). Doporučuji si sehnat poslední číslo Praktické personalistiky 5-6 (vydává ANAG). Zde k tomu Mgr. Michal Vrajík uvádí, že České soudy musí ustanovení zákoníku práce vykládat v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, tam, kde to zákoník práce připouští.

Proto DOPORUČUJE aby zaměstnavatelé:

– při vytváření rozvrhu pracovní doby a při plánování pracovních cest brali v potaz, že již doba od začátku pracovní cesty k zákazníkovi až do skončení poslední cesta od zákazníka je PRAVDĚPODOBNĚ pracovní dobou,

– evidovali tuto dobu strávenou na cestě v rámci evidence pracovní doby jako pracovní dobu,

– zavedli nebo upravili interní předpisy nebo pracovní smlouvy, aby byly nastaveny přípustné meze chování zaměstnanců během pracovních cest (např. přestávky v práci a doby odpočinku).


U obchodních zástupců je sice možné zavést pružné rozvržení pracovní doby, ovšem v souladu s ustanovením § 85 odst. 5 zákoníku práce se neuplatní při pracovní cestě zaměstnance (pro tyto účely je nutné stanovit rozvrh pracovní doby).


PS: Tímto tématem se budu dále zabývat. Nechám si vypracovat potřebné právní výklady. Informace následně zveřejním na serveru Podnikatel.cz a budou také součástí dalšího semináře pro mzdové účetní.