Náklady na zvyšování kvalifikace zaměstnanců
Z pohledu zaměstnavatele jsou daňově uznatelným nákladem dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů náklady (výdaje) na provoz vlastních vzdělávacích zařízení, náklady spojené s odborným rozvojem zaměstnanců podle zákoníku práce (odkaz na § 230 zákoníku práce) a rekvalifikaci zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Zde patří i výdaje zaměstnavatele na prohlubování nebo zvyšování kvalifikace a na rekvalifikaci zaměstnanců.
Daňová uznatelnost školného zaplaceného za zaměstnance je tedy nesporná (nepeněžní plnění). Jiné je to s daňovou uznatelností nákladů na ubytování, dopravu a stravné. Toto již není výdaj, který lze jednoznačně označit jako výdaj na zvyšování kvalifikace. Nejedná se totiž o pracovní cestu zaměstnance. Účast na přednáškách není výkonem práce, ale překážkou v práci (přísluší náhrada mzdy – zdanitelný příjem).
Na straně zaměstnance je nepeněžní plnění – školné placené zaměstnavatelem přímo škole osvobozeno od daně z příjmů dle § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů.