Pro účastníky semináře Náchod (zveřejněno 20. 10. 2016)

Údaj o dosažené kvalifikaci zaměstnance v potvrzení o zaměstnání

Státní úřad inspekce práce: Ustanovení § 313 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), uvádí povinné náležitosti potvrzení o zaměstnání, které je zaměstnavatel povinen vydat při skončení základních pracovněprávních vztahů – pracovního poměru a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Z kontrolní činnosti orgánů inspekce práce lze dovodit, že zaměstnavatelé při plnění této zákonem stanovené povinnosti často po obsahové stránce chybují a neuvádějí v něm zákonem předepsané údaje, přičemž právě „sporným“ je pro ně údaj o dosažené kvalifikaci zaměstnance. Státní úřad inspekce práce již v minulosti zaujal v tomto směru názor, že požadovaný údaj je obligatorní náležitostí za předpokladu dosažení vyšší kvalifikace, než se kterou zaměstnanec do pracovněprávního vztahu vstupoval. Při splnění této skutečnosti je zaměstnavatel povinen tento údaj do potvrzení o zaměstnání uvést. V opačném případě mu porušení této povinnosti lze při kontrole orgánů inspekce práce vytknout, popř. sankcionovat při naplnění znaků správního deliktu podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění. V tomto kontextu je nutné si totiž uvědomit, že potvrzení o zaměstnání je dokumentem, který se týká konkrétního pracovněprávního vztahu, ale také rozhodných skutečností, které v jeho průběhu nastaly a mohou mít vliv na další pracovní uplatnění zaměstnance u jiného zaměstnavatele. Neuvedením předepsaných údajů v může zaměstnavatel způsobit svému bývalému zaměstnanci problémy v dalším zaměstnání nebo při zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce a v této souvislosti také škodu, za kterou bude podle soudní judikatury odpovídat. Plnění této povinnosti je však v praxi problematické v případě krátkodobých či jednorázových činností na základě dohody o provedení práce, kdy zaměstnavatel často údaj o dosažené kvalifikaci po zaměstnanci před vznikem pracovněprávního vztahu ani nevyžaduje, a tudíž nedisponuje informací o jejím možné zvýšení. Platná právní úprava v tomto ohledu žádnou výjimku nepřipouští, avšak do budoucna by toto ustanovení mělo být novelou zákoníku práce změněno. Při kontrolách orgány inspekce práce vždy vychází z okolností daného případu a ty náležitě posuzují ve vzájemných souvislostech.

Pro účastníky semináře Vsetín (zveřejněno 17.10.2016)

Doplnění potvrzení pro účely slevy za umístění dítěte rok 2016 nebo 2017?

Po konzultaci z ministerstvem financí sděluji, že navrhovaná právní úprava reaguje na úpravy této problematiky schválené již v roce 2015 (zákon č. 127/2015 Sb.), resp. dále upřesňuje postupy vedoucí k úspěšnému uplatnění slevy na dani za umístění dítěte. Bez ohledu na připravovanou novelu zákona o daních z příjmů bude muset zaměstnanec prokázat tuto skutečnost u zaměstnavatele již v rámci ročního zúčtování záloh provedeného za rok 2016, a to i případně od kterého data se jedná např. o zařízení registrované resp. evidované v příslušném rejstříku, neboť tato informace má bezprostřední vliv na výši nároku poplatníka na slevu na dani za umístění dítěte.

Pro účastníky semináře Olomouc (zveřejněno 20.9.2016)

Nařízená směna v den svátku a dovolená zaměstnance

Na den svátku, na který připadla směna, není možné poskytnout zaměstnanci podle § 219 odst. 2 zákoníku práce dovolenou. Jestliže zaměstnanec odmítá směnu nastoupit, může se jednat o neomluvenou absenci, náhradní volno (směnu odpracuje v náhradním termínu) nebo neplacené volno.

Od dubna 2017 (po novele zákoníku práce) by ale mohlo být vše jinak. Důvodová zpráva: Při respektování pravidla, že připadne-li svátek do doby čerpání dovolené, nezapočítává se do dovolené, dochází v praxi k situacím, kdy zaměstnanci, jehož směna z důvodu svátku neodpadla, a byl ji proto povinen v souladu s § 91 odst. 4 ve svátek odpracovat, požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené na tento den a zaměstnavatel mu vyhoví a čerpání dovolené pouze na tento den určí. V takovém případě není důvodné, aby takto poskytnutá dovolená pouze na den svátku nebyla započítána do dovolené.

§ 219 odst. 2 ZP: Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené (navržená změna: to neplatí v případě, kdy zaměstnanec by byl jinak povinen v den svátku směnu odpracovat (§ 91 odst. 4) a čerpání dovolené mu na jeho žádost bylo určeno pouze na tento den). Určil-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek tak, že by připadlo do doby dovolené, je povinen určit mu náhradní volno na jiný den.

Pro účastníky semináře Ústí nad Orlicí (zveřejněno 1. 6. 2016)

POUŽÍVÁNÍ KÓDŮ PŘI HROMADNÉM OZNÁMENÍ ZDRAVOTNÍM POJIŠŤOVNÁM

VZP: Zákonem o veřejném zdravotním pojištění je zaměstnavateli dána povinnost oznámit příslušné zdravotní pojišťovně vznik a zánik zaměstnání i skutečnosti rozhodné pro povinnost státu platit za zaměstnance pojistné. Oznamovací povinnost zaměstnavatele tedy stále platí a platné jsou i kódy uvedené v poučení k tiskopisu Hromadné oznámení zaměstnavatele, které je zveřejněné na internetových stránkách VZP.

Přesto, že oznámení skutečností rozhodných pro vznik a zánik nároku na platbu pojistného státem plní za zaměstnance jejich zaměstnavatel, může se stát, že pojištěnec tyto skutečnosti již oznámil příslušné zdravotní pojišťovně sám. Při zpracování Hromadného oznámení zaměstnavatele se pak oznamovaná skutečnost projeví jako duplicitní. Neznamená to však, že by oznámení od zaměstnavatele bylo chybné, naopak zaměstnavatel správně informuje příslušnou zdravotní pojišťovnu o skutečnostech rozhodných pro platbu pojistného státem, samozřejmě za předpokladu, že mu tyto skutečnosti zaměstnanec sdělí.

Pro účastníky semináře Hodonín (zveřejněno 23. 5. 2016)

ZAMĚSTNANEC VE VAZBĚ A ELDP

Pokud je zaměstnanec celý měsíc ve vazbě a nebyl mu v tomto měsíci zúčtován žádný příjem, jde o označení X, tj. označení nepojištěných měsíců stejně jako jakékoliv pracovní volno bez náhrady mzdy (např. neomluvená absence, neplacené volno). O vyloučenou dobu se nejedná. Jde o omluvenou překážku v práci bez náhrady mzdy.

Další informace k vazbě např. zde

Pro účastníky školení Uherské Hradiště (zveřejněno dne 18. 5. 2016)

Obchodní zástupci a výkon práce při cestě k zákazníkům

V publikaci „Cestovní náhrady v příkladech“ uvádí pan Ing. Karel Janoušek, že jízda vozidlem se považuje za výkon práce v případě, kdy jde o zaměstnance, který řídí vozidlo a má v pracovní smlouvě jako výkon práce sjednáno řízení vozidla. To znamená, že u zaměstnance, který řídí referentské vozidlo, bude jiný postup, pokud má v pracovní smlouvě řízení vozidla sjednáno a jiný postup, pokud řízení vozidla v pracovní smlouvě jako druh práce nemá.

Ovšem aktuálně se situace mění, a to po rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 10, září 2015, sp. zn. C-266/14 (případ „Tyco“). Jednalo se o pracovní dobu takzvaných cestujících zaměstnanců (zde patří i obchodní zástupci). Doporučuji si sehnat poslední číslo Praktické personalistiky 5-6 (vydává ANAG). Zde k tomu Mgr. Michal Vrajík uvádí, že České soudy musí ustanovení zákoníku práce vykládat v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, tam, kde to zákoník práce připouští.

Proto DOPORUČUJE aby zaměstnavatelé:

– při vytváření rozvrhu pracovní doby a při plánování pracovních cest brali v potaz, že již doba od začátku pracovní cesty k zákazníkovi až do skončení poslední cesta od zákazníka je PRAVDĚPODOBNĚ pracovní dobou,

– evidovali tuto dobu strávenou na cestě v rámci evidence pracovní doby jako pracovní dobu,

– zavedli nebo upravili interní předpisy nebo pracovní smlouvy, aby byly nastaveny přípustné meze chování zaměstnanců během pracovních cest (např. přestávky v práci a doby odpočinku).


U obchodních zástupců je sice možné zavést pružné rozvržení pracovní doby, ovšem v souladu s ustanovením § 85 odst. 5 zákoníku práce se neuplatní při pracovní cestě zaměstnance (pro tyto účely je nutné stanovit rozvrh pracovní doby).


PS: Tímto tématem se budu dále zabývat. Nechám si vypracovat potřebné právní výklady. Informace následně zveřejním na serveru Podnikatel.cz a budou také součástí dalšího semináře pro mzdové účetní.

Pro účastníky dvoudenního semináře Libchavy

Odboráři na schůzi – pracovní volno. Vychází se z ustanovení § 203 zákoníku práce.

Jiné úkony v obecném zájmu:

(1) Jiné úkony v obecném zájmu stanoví tento zákon nebo zvláštní zákon.

(2) Pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci

a) přísluší s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku k výkonu funkce člena

1. orgánu odborové organizace podle tohoto zákona,

2. rady zaměstnanců nebo volební komise podle tohoto zákona, jakož i zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle tohoto zákona (§ 283 až 285),

3. vyjednávacího výboru nebo evropské rady zaměstnanců podle tohoto zákona (§ 288 až 298),

4. orgánu právnické osoby voleného za zaměstnance podle zvláštního právního předpisu71),

5. vyjednávacího výboru a člena výboru zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu71a).

b) přísluší k výkonu jiné odborové činnosti, zejména k účasti na schůzích, konferencích nebo sjezdech,

c) přísluší k účasti na školení pořádaném odborovou organizací v rozsahu 5 pracovních dnů v kalendářním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody, s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku, ..

—-
Z toho plyne, že pracovní volno s náhradou mzdy pouze dle ustanovení 2a). V ustanovení 2b) se již o náhradě mzdy nehovoří, při schůzi, konferenci atd. v pracovní době tedy náleží pracovní volno, ovšem bez náhrady mzdy.

Pro účastníky semináře Uherské Hradiště (zveřejněno 26. 4. 2016)

Manžel ve vazbě jako vyživovaná osoba.

Odpověď Exekutorská komora ČR: „Podle § 1 odst. 2 nařízení vlády 595/2006 Sb. platí, že na manžela povinného (dlužníka) se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky, i když má samostatný příjem. Tím spíše to tedy platí, i když nemá samostatný příjem, (např. je ve výkonu trestu odnětí svobody).“